Vendulka Hrůzová

Dne 17.8.2011 po dlouhém a statečném boji s nemocí

zemřela naše kamarádka a silná bojovnice nejen za zdraví bulíčků - Wendy.

Vendulko, bylo nám velkou ctí, že jsme se znali osobně.

 

 

 

 

 

Jack - Astien Hot Bull

Dne 6.2.2009  odešel do psího nebe nejhodnější bulík,
kterého jsme poznali, náš kamarád a Vendulky miláček Jack.
Jacku, posíláme Ti do nebe spoustu pusinek na klabáček,
nejsi tam sám, náš bráška Jack London tam je s tebou...

Náš výlet za Jackem
 

Jack běhal bez vodítka, tak mě páníček taky pustil, i když měli s paničkou obavu, abych se v neznámém lese nezaběhnul. Já jsem jim ukázal, že na ně umím počkat na povel "čekej" a že umím přijít na přivolání, tak mě nechali běhat skoro celou cestu. Párkrát projeli lesní cestou cyklisti, tak jsem šel chvilku zase na vodítku, Jack se za jedním z nich rozběhnul, ale po chvíli se vrátil k nám.

Chvilku jsme šli s Jackem vedle sebe v jedné cestičce, pak jsme se spolu vrátili, když jsme naše lidi moc předběhli.....

... a mohli jsme pokračovat v cestě dál, bylo tam opravdu nádherně, klid, ticho... a spousta kaluží... a jedna taková černá...

... tak jsem si do ní vlezl a z bílého bulíka se rázem stal bílý bulík v černých holinkách ...

... černá špína vypadala opravdu hustě, všichni se divili, jak cestou sama opadala, i když trochu tomu napomohl Jack, který mě zavedl na takovou krásnou louku uprostřed lesa, kde stála přenádherná chaloupka...

... a na palouku před touhle chaloupkou jsme si s Jackem pořádně zařádili. Jack mi skákal po hlavě, po zádech.... já jsem před ním utíkal...

... nebo jsem na něj čekal, když mě nechal chvilku odpočinout :o) ...

... při tom našem lítání a kotrmelcování jsme se dostali až do vysoké trávy, kde jsem skončil na zádech. Jack v tomhle našem boji zvítězil, ale já jsem se smál a ani mi to nevadilo. Nejsem tak průbojný :o)

... pořádně jsme se očuchali ze všech stran, shora i zespoda, zepředu i zezadu, ještě jsem se několikrát dokola proběhli po té krásné louce ...

.... a pomalu jsme se vydali na zpáteční cestu...

.. jen jsem se ještě naposledy rozhlédnul po tom krásném místě...

... když jsem se potřeboval napít vody, Vendulka s Jackem na mě počkali...

... chvilku to vypadalo, jako že se s Jackem nemůžeme domluvit, na kterou stranu chceme vlastně jít, ale ve skutečnosti jsem se jen vracel za páníčkem a paničkou, když na mě zavolali...

Došli jsme zpátky k domečku, kde Jack s paničkou bydlí a tam jsme po dlouhé procházce odpočívali a loudili dobrůtky. Dostal jsem od Jackovy paničky nádherný míček na hraní a taky masové proužky na žvýkání, ty mám moc rád. Jack občas vylezl mojí paničce na klín a nechal se chovat, přítulka jeden. Trochu jsem žárlil, ale věděl jsem, že domů si ho nepovezeme, že zůstane se svojí paničkou Vendulkou. Vyfotili jsme poslední společnou fotku nejdřív s Vendulkou...

.... a pak i společně s kamarádem Jackem...

Se všemi jsme se pomazlili, rozloučili, dostal jsem zase svoje autopásy a vyrazili jsme domů. Cesta byla dlouhá a když jsme viděli odbočku na Hoštice s malovanou usměvavou krávou....

.... zastavili jsme se tam a na vlastní oči si prohlédli JZD Hoštice, Ranč Šimona Pláničky, viděli jsme proslulého malovaného jelena...

... i hoštický zámeček, kanceláře JZD, kam nesla Blažena svatební oznámení...

Projeli jsme kolem hospody, ve které Miluna roznášela pití a myla okna. Všechno je tam poznamenané trilogií nezapomenutelných komedií.

Výlet se nám moc líbil, Jack byl moc fajn a jeho panička taky.

Jack má i svoje vlastní stránky: